10. obraz - TANEC MRTVÝCH

(Začne znít podivná, étericky strašidelná hudba. Frankenstein se omámeně potácí mezi předměty, které nečekaně mění polohu, kulisy Alp jsou rozházeny na hromadách, odhalujících jejich laťovou konstrukci. Mezi tou změtí trosek se náhle vztyčuje Clerval se zakrvácenou rozbitou hlavou, prostitutka Líza s hlavou visící k jedné straně na přelomeném vazu, také profesor Bernstein vstává z psacího stolu, na kterém byl uškrcen a chroptí. Shora se houpá na oprátce šibenice popravený pastýř. Všichni se pohybují podivnými, trhavými pohyby jako loutky a hovoří podivně zkreslenými, monotónně zpěvavými hlasy s dlouhým dozvukem-)

Clerval: Všechno bude zase v pořádku, jako dřív, uvidíš.

Líza: Do postele, miláčku, s tebou, s tebou, seš mi sympatickej.

Profesor: Spěch přináší nesoustředěnost a ta je matkou omylů.

Pastýř: Zítra budete počítat ovce a zjistíte, že dvě chybí!

Clerval: Tady se ti bude líbit, je to klidné místo.

(Rej duchů se na Frankensteina sápe ze všech stran, štvou ho a pronásledují. Hudba graduje v naléhavém forte – a tu Frankenstein spatří ten nejstrašnější přízrak! Je to Mary, lezoucí po čtyřech, pomalu a vyčerpaně, v pomačkaných bílých šatech po schodišti hlavou dolů, jako by umírala a plazila se z posledních sil…)

Frankenstein: Ne! Proboha, ne!!! Mary!!!

(Skutečná Mary, jako by přivolána jeho výkřikem, se objeví na verandě alpského statku – a v téže chvíli přízraky zmizí a rozzáří se poklidné denní světlo. Je slyšet zpěv ptáků, zurčení potůčku, bučení krav a cinkání zvonců.)

Mary: (objímá Frankensteina) Přece jsi přišel, miláčku. Už jsem ani nedoufala… (líbá ho a vzlyká)

Frankenstein: No, tak, Mary… nač ty slzy… jsem přece u tebe… a už neodejdu…

Mary: Kéž bys mluvil pravdu!

Frankenstein: Přísahám, Mary! Nehnu se od tebe na krok. Od teď budu s tebou spávat v tvém pokojíku…

Mary: (naoko pohoršena) Nesmíš být tak nedočkavý. Miluji tě, to přece víš, ale spolu takhle… to se nesluší… to až po svatbě…

Frankenstein: Pak musí být svatba ještě dnes!

Mary: (zalapá po dechu) Ty… ty ses zbláznil! (padne mu kolem krku) Já jsem tak šťastná!

(V té chvíli vychází z pozadí Shelleyová, s uspokojením zaregistruje objímající se dvojici)

Shelleyová: Já jsem tak šťastná! Kde je můj Percy?

Tajný agent: (vyjde, tentokrát v úřednickém s klotovými rukávy, nese v náruči starodávný psací stroj a notový stojan – pohotově odpoví na zaslechnutou otázku) Projíždí se po jezeře ve své nové plachetnici.

Shelley: (proplouvá v pozadí na vozíku se vztyčenou rudou plachtou)

Shelleyová: Je jako chlapec, který dostal vytouženou hračku. Celé dny se vydrží dívat do vody. Co tam vidí? (Opět rozevře zápisník, pročítá své záznamy, povzdychne si) Měla bych to nechat přepsat na stroji.

Tajný agent: (se s úklonou odebere do místa, vyhrazeného pro kancelář -)