S mikrofonem ve Světě knihy

Rozhovor, který jsem poskytl během pražského knižního veletrhu pro stránky nakladatelství MOBA:

1) Jak zpětně hodnotíte letošní Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy v Praze?

Veletrh je především skvělou možností k poznávání různých nakladatelů a k setkání s kolegy autory. Vládne tu trochu atmosféra matějské pouti, veselý a hektický mumraj, ale proč ne. Letos naštěstí nebylo takové horko, které mění zejména „stanové“ křídlo v přehřátý skleník. Hlavní host se v tomto ročníku neprosazoval tak výrazně jako jiná léta. Líbila se mi tentokrát sekce scifi a fantasy. Fanoušci těchto žánrů vytvořili ve svém zákoutí jakousi vlastní akci.

2) Překvapil vás veletrh v něčem, ať už mile nebo nemile?

Mile mě překvapily chodící „živé reklamy“. Ty už se objevovaly v minulých letech, ale letos procházeli veletrhem postavy se scifi románů, různí bojovníci z hvězdných válek, upíři či obludky. V některých maskách se k mému překvapení skrývali sami autoři (a autorky!) prezentovaných románů. Naopak velmi nemilé je, že jednotlivé přednáškové sály a akce u stánků se navzájem „překřikují“. Zvlášť při komorní autorské četbě velmi ruší smích, potlesk a halas ze sousední akce. Vítězem bude zřejmě ten, kdo má výkonnější mikrofon!

3) Myslíte si, že je velký rozdíl mezi autogramiádou na veletrhu a autogramiádou např. v knihkupectví? A pokud ano, jaký?

Veletrh má v sobě tu radostnou hektičnost pouti a jarmarku. Někteří plaší autoři, trpící fobií z davu, to vyloženě nesnášejí. Na veletrhu k sobě zákonitě strhávají pozornost slavné osobnosti a je malér, když jejich autogramiáda začíná na jiném stánku ve stejnou hodinu jako ta vaše; pak můžete v klidu odložit pero a dát si kafe. Knihkupectví nebo kavárna má komornější atmosféru a je tu vše jen pro vás. Více však záleží na vhodné propagaci a na tom, jestli je v onom místě okruh čtenářů, kteří jsou zvyklí na podobné akce chodit. To se nám podařilo třeba v Berouně, kde klub při městské knihovně pořádá cyklus besed „Setkání s autory, které máme rádi“. Dnes už tam běžně chodívá kolem osmdesáti návštěvníků.

4) Na veletrhu jste se setkal i s ostatními kolegy – spisovateli z nakladatelství MOBA, bylo to vaše první setkání s nimi? Jak na vás tito pánové zapůsobili?

Poprvé jsem viděl jen pana Češku a zapůsobil na mě jako sympaťák a velice skromný muž. Kolegu Niedla znám z jihočeských „spanilých jízd“ a Honza Bauer je můj starý (Proboha, starý? Aby se neurazil!), tedy letitý kamarád. Je příjemné, že v MOBĚ vznikla tak silná sestava dobrých autorů historických románů. Škoda, že v tomto oboru chybí zasvěcená, odborná kritika. Já totiž kritiky docela rád čtu, i ty negativní :-) Samozřejmě ohlasy čtenářů jsou příjemné a občas přinesou také velmi podnětné postřehy.

5) Chystáte v blízké době nějaké další setkání se čtenáři, ať už se jedná o autogramiádu nebo besedu?

 Před pár dny jsem vyprávěl žákům sedmých tříd na jedné pražské škole, 3. června mám besedu v Městské knihovně v Plzni, pak zahajuji výstavu v Kublově, na podzim bych se měl objevit v Brně. Zájem by byl velký, ale někdy také potřebuji psát :-)

6) Prozraďte nám, na čem právě pracujete a na co se mohou vaši čtenáři v nejbližší době těšit?

Teď pro MOBU dokončuji velký historický román s dost netradičním názvem: „1848!“ Patrně ještě bude vysvětlující podtitul, ale i tak je asi jasné, že půjde o první pražskou revoluci, o studenty na barikádách, snažím se o zcela nový pohled, netendenční a nevlastenecký! Do měsíce by mi měla vyjít další cestopisná knížka z cyklu „Tajemné stezky“ a už teď sestavuji texty pro stolní kalendář na rok 2015. Prostě žiju tak nějak v předstihu!